o kterých jste možná nevěděli, že je (všechny) máte
Život svižně ubíhá, lidé jsou čím dál mladistvější, staršinové rodu se dožívají stovky, a tak člověk přemýšlí, jak poznat onen předěl mezi mládím v háji a natupujícím středním věkem. Je to totiž dost důležitý!
Jednak aby věděl, kdy přijde ona společenská vážnost, velká rozvaha a sebeúcta, kterou si s tímto věkem automaticky spojujeme. Pak taky aby nelhal v dotaznících pro spotřebitele, a aby si přiznal, že skutečně už nadešel čas šetřit na důchod (nebo aspoň splatit studentskou půjčku).
Abyste netápali, a zjistili, že v tom nejste sami, sdílím pár vypozorovaných usvědčujících symptomů, že jste dospěli do sociologické kategorie " občan středního věku":
1. Když vám manžel řekne, ať si vyndáte z peněženky tu fotku, co vám dal, když jste spolu začli chodit, protože by si někdo mohl myslet, že je na ní váš syn. (To se opravdu stalo!)
2. Když vám začne připadat, že na Radiožurnálu mají teď nějakého lepšího dýdžeje, protože hraje celkem dobrý písničky od slušných kapel, (jako třeba Nirvana), a ne pořád ty tragický Olympiky. (Toho dramaturga kvitujeme už asi dva roky).
3. Když se s kamarády začnete sázet, že do pár měsíců určitě uběhnete půl maraton, uděláte sto kliků nebo zvládnete stojku na hlavě (a podobné nesmysly), jen abyste se dokopali cvičit na ta vaše bolavá záda, a taky si dokázali, že stále ještě zlvádnete to, co před 20 lety. (A skončí to zničenýma plotýnkama).
4. Když vám děti nad fotkou z vaší svatby sdělí, že když jste byli mladí, tak jste byli docela hezcí, a vypadají u toho dost překvapeně.
5. Když začnete mít nutkání, že byste měli začít společnosti něco dávat a trápí vás osud budoucích generací. A vůbec se obecně víc zabýváte budoucností, neboť přítomnost už slouží jen k přípravě na hezký důchod a sama o sobě je roboticky upracovaná.
6. Když vás přepadají nápady, že vztahy na celý život jsou jen pro ty druhé, a takový zbytnělý relikt pokrytecké katolické morálky, zatímco vy přece žijete jen jednou...
7. Když si začnete myslet, že k další existenci nutně potřebujete lepší, sportovnější a silnější auto/motorku, který si ostatně za tu dřinu rozhodně zasloužíte. (Bez pochyby! Já sním krásný sen o Luka EV)
8. Když se podíváte na mladé slečny/chlapce na zastávce a s uspokojením si pomyslíte, že vám sice už nemíří všechno tak nahoru, jako jim, ale zase už máte auto, barák, práci a rodinu, a že byste s nimi neměnili.
9. Když ve vás váš nejnovější portrét od fotografa vyvolá silný pocit uspokojení, že snad konečně (!) vypadáte na fotkách stejně dobře jako v reálu. Kradmý hlásek, že něco úplně nesouhlasí s obrazem v přísném zrcadle, okamžitě zahlušíte - přece by se fotograf zrovna u vás nedřel s retuší, když nejste žádná celebrita! (No, nedřel, ale dal si tam ten správný filtr, ještě než začal. Abyste mu zaplatili s větší radostí a měli chuť ty fotky i někomu ukazovat. Legální obchod s dopaminem).
10. Když vám začne připadat, že mnohem důležitější než dobrá práce jsou pěkné vztahy, rodina a přátelé. (ANO!)
11. Když jdete na třídní sraz a jste lehce překvapení, jak dobře vaši spolužáci (až na pár výjimek) stále ještě vypadají. Nahlas se pak všichni ujišťujete, že vypadáte pořád stejně (tj. už nikoli čím dál lépe) a vůbec jste nezměnili. (Wishful thinking ?).
12. Když se vám přestane chtít cestovat, protože to vypadá, že ve všech zemích číhá nějaké nebezpečí a doma se vám spí stejně úplně nejlíp, jelikož tam máte svou matraci a polštář.
13. Když ten tlak nejistoty už nevydržíte a jednoho večera zvednete oči od počítačové obrazovky a začnete se druhé obrazovky, jež schovává vašeho partnera, ptát, jestli se mu vůbec ještě líbíte, a on, zabrán do něčeho opravdu důležitého broukne, že to pořád ještě jde. (Auu...)
14. Když si k narozeninám přejete víkendový pobyt ve wellnessu nebo na horách, a to pouze s kamarády/kami stejného pohlaví, abyste si opravdu odpočinuli.
15. Když o sobě prohlásíte, že si chcete své nejlepší roky užívat, ale partnerovo zamyšlené a rozpačité "Nejlepší roky?" vás upozorní, že v něm váš výrok vyvolal prudký vnitřní zápas mezi potřebou pravdomluvnosti a vrozeným instinktem neohrožovat se na zdraví zbytečnou upřímností.
16. Když z jakéhokoli důvodu uvěříte, že by bylo dobré si ještě rychle pořídit nějakého (dalšího) potomka (nejspíš i s novou mamkou/taťkou), dokud jste ještě v plné síle. (Máte pravdu a jste zcela v mezích evoluce)
17. Když si osobně myslíte, že vám pořád ještě sekne oblečení z "junior section" (protože to ostatní je šílená nuda pro stoleté kmety), ale máte při nákupu pocit zakázaného dobrodružství a u pokladny jste připraveni pohotově předstírat, že to je dárek pro vaše dítě.
18. Když vám začne připadat, že pokud neuděláte ve svém životě nějakou radikální změnu teď hned, tak už nikdy (a hrozíte se, že tímpádem doživoříte v kómatu z nudy všednodenního života).
19. Když hranici věku, odkdy oficiálně patříme do středněvěké kategorie (tj. té těsně před důchodovou), úmyslně bojkotujete a připadá vám, že by se to rozhodně mělo o několik let posunout, protože lidi přece dneska žijou mnohem déle a vy se cítíte úplně výborně, tudíž to nesedí a vás se to netýká.
20. Když už se nehodí, abyste průšvihy v práci házeli na nezkušenost, takže je flexibilně začnete svádět na přetíženost rodinnými povinnostmi.
21. Když vaše velmi intenzivní příprava na plavkovou sezónu začíná již 2. ledna, ovšem v červnu zjistíte, že ani to nepomohlo.
22. Když začnete věřit (a navíc i roztrubovat) klišé, že věk je jen číslo. (jj, číslo to je, přirozené, dělitelné, a tak všechno, jenže s dost objektivní výpovědní hodnotou).
Jestli se vám kterýkoli z těchto příznaků během posledního roku přihodil, tak buďte šťastní a užívejte si to! Je to velmi krásné období, které přináší samé skvělé věci - u většiny z nás jsou už děti trochu větší, ale ještě pořád doma a pod dostatečnou kontrolou, proces rozmnožování i hledání svého místa ve společnosti je již v běhu či završen, nedělá se nám tolik beďarů (a starobní skvrny ještě nezačaly), když se hecneme, pořád zvládneme jakoukoli sportovní výzvu, aniž by nutně přišel vzápětí infarkt. Pravděpodobně máme ještě pár let, než nám začne rapidně klesat hladina kolagenu v kůži, a křečové žíly nebo znejisťující prostata zatím nevyžadují radikálního zásahu, a pokud si dáme dost času a námahy, stále dokážeme vzbudit zájem druhého pohlaví a u spousty z nás jsou nějací ti milenci/ky v podstatě společenský imperativ, aby bylo o čem hovořit s přáteli u sklenky vína, aneb co není doma, to se počítá...
A hlavně - v práci už nám v tabulkách k základnímu platu přihazují prémie za léta oddřené praxe a díky výmluvě na krizi středního věku nám toho společnost toleruje mnohem víc, než by bylo zdrávo.
Co si víc přát? :)