Illinoiáda - Kapitola čtvrtá: Jak tu bydlíme
Tahle legendární hláška z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag u nás skoro platí! Náš byt má spoustu nevysvětlitelných záhad, a jedna z největších je umyvadlo přede dveřmi koupelny nebo topení ve stropě.
Abyste měli o našem přechodném bydlení konkrétní představu, vkládám odkaz na krátké video, nechť mluví obraz:
A proč tenhle dobrovolný "minimalismus"? No, jednak na 10 měsíců je to dost jedno v čem bydlíte, a pak Masaryk-Fulbrightovo stipendium je dost velkorysé pro jednoho člověka, ale když se rozhodnete vláčet s celou rodinou, tak nemusíte být zrovna znalci místních poměrů, aby bylo jasné, co vám z téhle rovnice vyjde: velkorysost děleno čtyřmi = lehká střídmost :) Marie Curie fellowship to tedy úplně není. Ale dá se. :)
Konkrétně:
Peníze, se kterými hospodaříme, odpovídají zhruba 1 průměrnému US platu. Není to málo, ale není to ani moc, když zjistíte, že třeba jen za jídlo, nájem a energie dáte cca 40% rozpočtu, (pokud ovšem budete bydlet skromně, nepřehánět to s mytím a topením, a budete vše vařit a péct doma), dalších 20% odšupajdí za domácností a školkou (zdarma je až škola od 5 let), a ze zbytku se musí pořídit letenky, zařízení bytu, provoz auta, nejnutnější oblečení, výlety, atd. A celou dobu si samozřejmě musíte držet nějakou rezervu, kdyby bylo třeba jít k doktorovi nebo nečekaně letět domů apod.
Energie jsou tu proti Evropě o polovinu levnější, ale stejně nic neušetříte, protože o to je vše postavené méně úsporně. Stavby nejsou nijak zateplené, takže abyste mohli existovat bez sníženého komfortu, v létě to chce puštěnou klimatizaci, a v zimě topit horem dolem. My se to snažíme omezit, jak to jde, ale stejně se tomu nevyhneme, protože efektivita vytápění stropem je prachmizerná. Tudíž v mrazech celkem chládeček. :) Okna nejsou utěsněná, klimatizace je díra z místnosti ven, skrz kterou vám táhne zima přímo na záda, apod. Co jsem se ptala, je to ve většině domů podobné.
Chvíli jsme řešili, že bez výletů bychom se obešli a mohli bychom mít o něco lepší bydlení, ale zážitky z cest jsou pro nás víc, takže trade off byl nakonec jasný. A samo sebou jsme taky nevěděli, do čeho jdeme - ty mrazy nás zaskočily. :) Ale věříme, že na tenhle náš americký byt se budou časem nabalovat různé rodinné historky, zatímco vzpomínka na lehké nepohodlí zmizí, sotva přijedeme domů.
Jako bonus očekáváme hlubokou vděčnost našich dětí za všechno, co doma mají! Občas už se to projevuje, když zasněně vzpomínají na svůj jídelní stůl, postel, hračky nebo jak mají v pokojíku krasné teplo (20°C). :)
A tak máme umyvadlo na chodbě a k tomu sofistikovaný systém, jak se u něj ráno a večer vystřídat bez strkanic a hádek, který se ovšem dětem ještě nikdy nepodařilo dodržet, a pokaždé to skončí řevem a bojem. My s Honzou jsme však disciplinovaní a šikovní a obvykle to zvládáme! :)
Comments