Illinoiáda - Kapitola první o tom, co se na FB nehodí psát
177 kg živé váhy, 130kg zavazadel + 7kg přesváha - to je v číslech naše stěhování za oceán. A s tím taky nevyčíslitelný náklad všeho, co se pasažérům honí hlavou. Kdyby myšlenky měly hmotnost, nikdy by se žádné letadlo neodlepilo...
Až potkáte někoho, kdo odjíždí na rok do ciziny s rodinou, tak dobře rozvažte, co mu řeknete. :) Není to totiž stejné jako ve dvaceti frnknout jen tak někam za dobrodružstvím. Tohle je úplně jiný příběh.
Příběh o vymanění se z košatě zaběhnutého života s laborkou, firmou, malými dětmi, psem, domem, zahradou a kdoví čímvšímještě na krku, a o přizpůsobení se některých členů rodiny potřebám těch druhých. Aby práce jednoho mohla pokračovat, musí žití druhých nabrat úplně směr.
V životě vědců je takovéhle stěhování za prací a vzděláním běžné, proti tomu nic, akorát je potřeba vzít v potaz, že to rozhodně neprobíhá tak hladce a pohodlně, jak to může působit. Žádní stěhováci, co za váš všechno zabalí a zase vybalí, žádný předem zařízený byt zdarma, žádné školné v mezinárodní škole pro vaše děti, žádné připravené konto v bance a služební auto s telefonem. :))
Vědec si nejdřív musí sám vysoutěžit nějaké stipendium, a pak se musí taky sám postarat, aby s ním nějak vyšel. :) Nám se to naštěstí daří. Všechno balíte sami, všechno si vyřizujete sami, školu si sháníte sami, letenky, bydlení, auto, pojištění a ostatní taky, a logicky: musí to všechno být co nejlevnější, protože žijete z jednoho příjmu - pracovní povolení pro partnera není dosažitelné nebo to nejde kvůli rodině. Takže stresy několik měsíců dopředu i potom, spousta práce a starostí, než se vše usadí. A je to na dvě části - nejdřív doma, pak na místě.
Pro fanoušky detailů:
Část doma: zařídit cestu, prodat auto, vyklidit a pronajmout domek, zabalit nejnutnější v rámci maximální váhy 6x15kg + 4x10kg, svěřit milovaného pejska do péče někomu jinému (převoz by byla velká komplikace a díra do rozpočtu), odejít z práce, vyndat děti ze školy, nechat doma své přátele, vyřídit miliony smluv a papírování, atd. Určitě nic jednoduchého.
Cesta: po týdnu nekonečného balení, přebalování, uklízení a vyklízení následuje přesun těch 130 kg v kufrech do obýváku, pak do auta, pak ku Praze, pak přestávka u rodičů, vybalení a znovu zabalení všech kufrů, aby všechny vážily stejně, pak transport na letiště a lehké nervy, jestli domácí váha váží jako ta letištní, zjištění, že nikoli, tudíž máme přesváhu.
Nakonec úlevné zbavení se zavazadel, pohoda v letištní hale, půlhodinová fronta na ranveji, následné zpoždění příletu v Londýně, znovunabytí hromady zavazadel, zjištění, že letadlo do Chicaga už mezitím ulítlo, trocha paniky, několik hodin bloumání po letišti (se všemi kufry), mnoho telefonátů kamsi do indického callcentra, noc strávená v letištním hotelu (po dlouhém a nepříjemném vyjednávání), další den strávený v letištní hale (už ji máte celou prolezlou a všechno tam znáte), pak šťastné nalodění se a pokojný let do Chicaga, následně 3 hodinová noční cesta busem do Champaigne.
1. týden po příjezdu: ubytování v levném hotelu, balení a vybalování, akvizice auta, první nákupy (v sekáči) do domácnosti, sehnání sim karet, vaření v jednom hrnci na jedné plotně jen se solí a pepřem, shánění bytu, shánění školy, orientace ve městě, program pro děti, homeschooling, omezený internet, absence bankovního účtu, absence soukromí, absence domova, přátel, pejska.
2. týden po příjezdu: balení kufrů, vybalování kufrů. Stěhování do naprosto prázdného bytu. Další nákupy toho absolutně nejnutnějšího do kuchyně, něčeho v čem půjde vařit a péct na stoletém sporáku. Nákupy vybavení, aby si člověk sednul, najedl se a vyspal: nafukovací matrace, stará police, úplně prosezené lavice a starý stůl, lampy a stolečky z garage sales. Zařizování bankovního účtu, převody elektriky, plynu, vody, nájemní smlouva, školy, internet, nákupy jídla, mapování obchodů, sortimentu a cen. Program pro děti, homeschooling.
3. týden pro příjezdu: nástup do školy, zařizování kolem školy, dovybavování kuchyně a koupelny, atd., výlet do přírody, aby rodina nezešílela. :) Jazyková bariéra dětí, izolace, objevování kulturních rozdílů, všechno je jiné.
Další týdny a měsíce: zvykání si, dětská i dospělá homesickness, postupná integrace. :)) Neustálé stýskání po psovi.
Všechno to ustát v klidu chce silnou náturu. Já ji teda moc nemám - nejsem zrovna "transition person" - tak se dost stresuju. Ale vím, že je to vždycky něco za něco, a jsem na to něco, co přijde, už celá zvědavá.