Illinoiáda - Kapitola třetí, jak jsme tu měli počasí jak na pólu
Zima tady v Illinois umí být pěkný kruťák. Teploty tu běžně padají pod -10°C přes den a -15°C v noci, s čímž jsme při balení nepočítali, protože jsme si, troubové, zjišťovali jen průměrné teploty. Takže jsme si zabalili podle něčeho, co v praxi vlastně neexistuje. Výbava do mrazu zůstala doma. Tolik drsné ponaučení o klamavosti průměrných hodnot.
Nikoho už snad nepřekvapí, že tam, kde jsme, se vždycky něco uděje. A tak jsme tuto středu nastavili nový "teplotní rekord" - šlo to až na -27°C v noci (wind chill -42°C, frostbite time 5 minutes), a -21°C přes den. Zjištění: pro TV prime time (bylo to ve zprávách) se musí něco vytrpět!
A my trpěli. A dost.
Jak jsme se tak řídili těmi průměrnými teplotami, došlo k mírnému podcenění situace a bydlíme tu v bytě, který má izolační vlastnosti asi jako stan. A tak jsme tu teď často jako u Cimrmanů, abychom se zahřáli, vzpomínáme, kdy nám kde bylo ještě víc zima (zatím vítězí historka o Puente del Inca, kterou jsem odnesla horečkami, dočasnou ztrátou hlasu a měsíčním zánětem průdušek).
Celý uplynulý týden se vlastně scvrknul na to, aby člověk neprochladnul. Všichni se místo pozdravu loučili frází "stay warm" a ve znamení českého "hlavně nohy v teple" se také vše neslo. Člověk pořád něco peče, aby hřála trouba, vaří výhradně kořeněná a mastná jídla, plánuje praní, nákup a koupel na ten jeden nejteplejší den v týdnu (teplota lehce nad nulou), a před spaním, navlečeni v tlustých teplákách a mikinách, jsme si místo "dobrou noc" přáli: "Snad tě ta zima nebude v noci moc budit."
Taktéž má tolerance vůči "drobným nedokonalostem" v tepelné izolaci našeho bytu, který se na dobu tří dnů proměnil spíš ve velikou lednici, se postupně stala nulovou. Po pár nevraživých přimhouření očí pokaždé, když jsem prošla kolem nějakého otvoru a ofoukl mě ledový vítr, jsem se rozhodla vzít rodinné teplé štěstí do vlastních rukou, nakoupila pořádnou izolepu, vzala papíry z koše a začala "utěsňovat". Úspěch byl nevyhnutelný. Jen tu drobnou nevýhodu to mělo, že se nedalo vycházet ven. :) Ale to uspokojení, které pocítíte, když projdete kolem a nic vás neovane, to zahřálo! Takový obnovitelný a zelený zdroj tepla.
Pro milovníky detailů:
Jak přituhovalo, množila se i opatření. Postupně jsem se vzdala svého pracovního místa u stolu a přesunula se na zem ke krbu. Moc mě nebavilo, jak ta půlka těla, která je u zdi, je pořád ledová. U krbu je to aspoň tak, že ta půlka těla, která je u krbu, je hrozně horká a ta druhá normální. Všechny činnosti trvaly jednou tak dlouho, protože člověk musel občas odběhnout se opéct k ohni, aby se prohřál, a mohl zas pokračovat.
Kolik stupňů jsme v pokojích měli, to nevíme, ale standardně míváme teplotu zdí 18°C, a v tyhle dny to bylo určitě míň. Termostaty byly sice nastaveny někde k 21°C, jenže k čemu je to dobré, když to stejně naše "geniální" stropní topení neutáhne (střecha zato byla určitě v teple).
Každé ráno se tedy odehrála "lehce rozmrzelá" debata na téma, že si připadám, jak kdybychom už 5 měsíců stanovali, a že tohle už je trochu moc, a že už aby to skončilo, a že to není normální stavět takovéhle domy ve státě, kde je rozdíl mezi létem a zimou 70°C. Nic to nezmění, tyhle protesty, ale jednomu se uleví. :)
Na druhou stranu, ať jsme spravedliví, vždycky může být i hůř - naše známá má vodovod zvenku domu, takže jí každou zimu minimálně jednou zamrzne, a musí to pak nechávat pořád puštěné. No comment. A mělo to i svý výhody - můžete nechat jídlo přes noc na plotně a rozhodně se nezkazí. :) Ale měkký máslo poránu, na to můžete zapomenout. :)
Permanentní pobyt v kryokomoře má i další zajímavé aspekty: spotřeba čokolády, oříšků, cukru a všeho ostatního jídla je nebývale vysoká, neboť všichni jíme od všeho nejméně dvojnásobek obvyklých dávek a mezitím něco navíc. Čaj nelze pít než oslazený, jídlo nelze jíst než pálivé, káva nelze vařit než vídeňská, atp. Čím víc kalorií, tím lépe. Až si tedy budete dělat zásoby na dobu ledovou, tak s tím počítejte. Lehká jídla nebrat, žádoucí jsou tuky, cukry, škroby a pálivá koření, nejlépe v kombinaci.
Nemohli jsme jinak a museli jsme venku empiricky ověřit, jestli to celé není rafinovaný mediální hoax od popíračů klimatických změn. A taky zjistit, co to s netrénovaným člověkem udělá, ten polární vortex. Fake news to nebyly. To je jisté. Bez pořádného vybavení opravdu nic moc. Já to vydržela asi 10 minut, pak už mi přišlo blbý, že necítím prsty na ruce, a Kvidovi se zas nelíbil jeho totálně prozmrzlý a ztuhlý obličej. Honza s Kačkou vydrželi asi 20 minut, měli trochu lepší vybavení a vyšší odolnost. Ale příjemné to není, když do takového mrazu foukne vítr, pochopíte doslovnou etymologii přirovnání "mráz zalézá za nehty" - dost to bolí.
Tím byl lednový polárně ledový zážitek završen, s vroucím přáním, že nadále bude zima už převážně normální.